Francesco Borromini - římský genius

FRANCESCO BORROMINI (1599 - 1667): vl.jm. Francesco Castelli; synovec Carlo Maderny, pod jehož vedením začínal pracovat jako kameník a kreslič plánů, když přišel kolem roku 1620 (po krátkém pobytu v Miláně) do Říma. Vedle G.L.Berniniho a G.Guariniho je považován za největšího evropského architekta 17.století a zakladatele dynamického (radikálního) směru barokní archi­tektury. Své stavby, hlavně kostely, projektuje velmi složitě a originálně: vychází z průniků stereometrických těles a konvexně-konkávních křivek, využívá tvarových nadsázek i iluzívních možností perspektivy. Prázdnou plochu fasády redukuje na minimum a prostřednictvím výrazné plasticity ar­chitektonických článků i další bohaté dekorace proměňuje architekturu ve velkolepé sochařské dílo.

Hlavní díla v Římě:

Kostel San Carlo alle Quattro Fontane (interiér: 1638-1641; průčelí: 1664-1667; pro­jekt kostela a kláštera španělských trinitářů(u křižovatky "Čtyř kašen"), zasvěceného sv. Karlu Boromejskému, byl Borrominiho prvním a zároveň posledním dílem, když v letech 1664 - 1667 praco­val až do své tragické smrti na průčelí kostela. Základním motivem jeho zřejmě nejproslulejšího díla jeněkolikanásobné konvexně-konkávní zvlnění, které probíhá jednak obvodem i půdorysem interiéru a vrcholí oválem kazetové kupole, jednak ve zvlněné rovině trojitě zakřivené fasády, kde vyvolává dynamický kontrast ve spojení s vysokým sloupovým řádem.(Ve skoseném rohu kostela se na­chází jedna ze čtyř kašen se sochou bohyně Junony, které zdobí křižovatku ulic Via delle Quattro Fontane a Via del Quirinale));

Kostel Sanť lvo alla Sapienza(1642-1644; 1646-1665; kostel situovaný na malém nádvoří Palazza della Sapienza, v němž až do roku1935 měla své sídlo stará Římská universita, je dalším příkladem Borrominiho tvůrčí originality. Základní půdorysný motiv šesticípé hvězdy zde přechází i do šestidílné kupole bez tamburu, která je poskládána ze střídavě konvexních a konkávních seg­mentů a zakončena neobvykle vysokou lucernou se spirálovitě stoupajícím schodištěm);

Kostel Sanť Agnese in Agone(1652-1657; průčelí:1666; ("agones"byly atletické závody, které se zde konaly v 1. století za Domitianovy vlády); kostel sv.Anežky na Piazza Navona, jehož stavbu zahájili ro­ku 1652 Girolamo Rainaldi a jeho syn Carlo Rainaldi, byl posledním Borrominiho dílem, na kte­rém pracoval z pověření svého mecenáše papeže Inocence X. Svým konkávně prohnutým a při­tom proporčně vyváženým průčelím zde úspěšně pozměnil původní projekt Rainaldiů s extrémně předsunutým portikem, který by zcela narušil typicky protáhlou dispozici náměstí uchovávajícího si původní tvar starořímského závodiště .

Další díla v Římě:

Oratorio e Casa di San Filippo (1637-1650; oratoř řádu Filipa Neriho -oratoriánů ( Filip Neri nejdříve založil bratrstvo laiků, kteří se společně účastnili bohoslužeb a pomáhali poutníkům a nemocným). Mohut­nou stěnu konkávního průčelí oratoře odlehčuje množství plastických a tvarově originálních článků, jejichž působivost násobí kontrasty barev, světel a stínů);

Západní průčelí jezuitské koleje Palazzo della Propaganda Fide (1654-1662/64; dlouhou souvislou plochu fasády, která se stala svým pojetím prototypem jezuitských kolejí a veš­keré řádové architektury, zde Borromini rytmizuje plasticky členěnými poli, v nichž se střídají pří­mé linie s konkávními a konvexními křivkami);

Dostavba Palazzo Pamphili ( vedení stavby sídla rodiny Inocence X., kterou začal z papežo­va pověření budovat roku 1646Girolamo Rainaldi, převzal Borromini a vylepšil řadou efektních architektonických prvků, jako např. galerií, impozantními vchody a centrálním oknem na náměstí přepaženým konvexní římsou);