Orientace kostelů a jarní rovnodennost

Středověké římskokatolické kostely budované podél hlavní osy ve směru východ-západ, s presbytářem umístěným vždy na východní straně, měly zpravidla orientaci směrem ke Svaté zemi. Tato zásada se plně uplatňovala zejména ve středověku. Jedná se o symbolický odkaz na Ježíše Krista jako světlo světa podle toho, jak je popisován jeho Druhý příchod:

Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. (Mt 24, 27 (Kral, ČEP))

Orientované stavby vykazují určitou, někdy značnou odchylku, běžně 10°, ale mnohdy i 30° od přesného východního směru.

Ani ve středověku nebyla orientace kostelů vyžadována dogmaticky. Neorientované stavby vznikaly ve všech historických obdobích, při výstavbě bylo možné přihlédnout i k jiným hlediskům, především možnostem samotné stavební parcely. V období baroka dávali architekti před orientací někdy přednost pohledovému uplatnění hlavního průčelí kostela a otáčeli jeho osu o 90° nebo i o 180°.

Co je to jarní rovnodennost?

Jarní rovnodennost letos, v roce 2022, nastala 20. března 2022. V tento den slunce vyšlo přesně na východě a zapadlo přesně na západě. Den, který je o rovnodennosti stejně dlouhý jako noc, se od této chvíle začíná prodlužovat. To se děje až do letního slunovratu 21. června, kdy bude den dvakrát tak delší než noc.

Pokud tedy architekt středověkého či barokního kostela orientoval stavbu kostela podle výše uvedených pravidel, dochází v některých případech k zajímavému světelnému úkazu. Při západu slunce, v okamžiku kdy poslední sluneční paprsky zapadají za horizont, mohou za ideálních podmínek najít cestu hlavními dveřmi, či velkým oknem nad nimi a na krátký okamžik svým přirozeným světlem rozzářit hlavní oltář kostela. Ten je pak v tomto případě umístěný přesně na východní straně.

V díle stavitele Santiniho se s tímto zářným jevem setkáváme hned dvakrát.

V klášterním kostele Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory prochází sluneční paprsky v závěru dne rovnodennosti ohromným, původem gotickým oknem a na krátký okamžik prozáří více než 70 metrů vzdálený hlavní oltář.

V poutním kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou, vstupují sluneční paprsky do interiéru kostela od západu postupně. Nejprve přes sochu nad hlavním vchodem do ambitů prozáří soustavu oken v obou patrech kostela. Postupně pak paprsky klesnou k horizontu a najdou cestu v přímce protínající spojnici hlavní brány ambitů a dveří kostela, aby ozářili tvář sv. Jana Nepomuckého a další detaily oltáře.

Další příležitost k pozorování tohoto jevu nastane v roce 2022 při podzimní rovnodennosti, 23. září.

Tento jev, opakující se s neměnnou pravidelností od stvoření našeho světa, až do jeho skonání, by však měl, nás pouhé diváky, měl přivést k mnohem hlubšímu zamyšlení.